Poslední pracovní den aneb skoro zašívačka

Ráno jsem se musel dokopávat do práce všemi silami. Ale říkal jsem si je to naposled, takže se aspoň rozloučíš s některýma lidma a užiješ si to. Nestalo se ani jedno, jen jsem se trochu blíže seznámil s jedním strojem. Ale to předbíhám.
Ráno jsem přišel o pět minut později hned jsem byl někam postavena začal jsem. Dneska mě čekala lehká práce, přijela bedna na pásu já ji uložil na paletu. Občas jsem doplnil materiál ženám které házely koláče dovnitř. Bedny jely sice rychle ale žádná nestíhačka. Tak to šlo asi půl hodiny, ale pak se stroj začal kazit. Onen stroj se Vám pokusím popsat. Bedna jede na páse takovým jakoby tinelem a ze spodu i vrchu je přeleopován izolepou.... nic složitého.... je tam takové velké rameno které spouští vrchní izolepu. No a ty bedny se tam začly sekat, vždycky jsem je musel jít pošťouchnout a zase letět zpátky, ať se mi to tam nenahromadí. Pak se začly přilepovat dvě k sobě, tak jsem to řezal atd. Celkem jsem si nemohl stěžovat na nedostatek práce, ale chvílema to šlo dobře. Uběhla první hodina poslední směny a opět se tam jedna sekla auž se hnaly další, takže jsem vyběhl, chtěl ji postrčit, ale byla trochu dál, tak jsem se k ní naklonil a srčil do ní. No a v tu chvíli se to rameno uvolnilo a švihem se hodlalo vrátit do původní polohy. Bohužel v trajektorii dráhy byla má hlava. Trefilo mě to asi pět centimetrů pod oko a odhodilo metr zpátky. Přistal jsem na nohy, rozhlédl se a už se ke mě řítila jedna paní. Chytl jsem se za obličej a ruce jsem měl celé od krve. A to byl konec mé práce v Anglii. Přiběhl ke mě jeden, co dělal vedle, jak jsem zjistil je to nejen mechanik, tak i doktor. Krve teklo dost ale přelepil mi to něčím a bylo to fajn, až na tu bolest hlavy a na to, že jsem si nemohl vzpomenout na svoji adresu, kterou potřebovali vyplnit. Pořád jsem si říkal, že nesmím mít otřes mozku, že by se mi s tím blbě letělo :) No byl jsem pak odvezen do nemocnice na šití protoře ta rána prý byla tržná. V nemocnici jsem tady byl prvně ( a snad i naposled ), ale paní u recepce byla zábavná a říkala mi ať už tu hlavu do strojů nedávám :D strávil jsem tam asi hodinu a půl, ale nakonec se nešilo, jen mi to přelepila čímsi a pak ještě něčím a pak ještě něčím větším a říkala ať si to pár dnů nechám.... Měl jsem štěstí, že mě to netrefilo do oka, to bych s největší pravděpodobností už asi na pravé oko neviděl....
No teď už sedím doma a na otřes mozku to nevypadá.... Ona ta tvrdohlavost asi bude mít i své výhody :))))

Opět bezdomovcem

Zdravím Tě....
Tak už se mi to tu krátí.... eště dvě noci a opět nebudu mít domov :/ Když jsem sem přijel, nemohl jsem si zvyknout na to že každou noc usínám na stejném místě a že ani nebyly možnosti usínat jinde. A teď když už jsem si zvykl a začal jsem mít tuhle ložnici rád, tak zase musím do neznáma. No ono já zas tak úplně nemusím. Za poseldní dva týdny se to tady otočilo k lepšímu, našel jsem si kamarády, měl bych kde bydlet ( u nich ) , práce je teď dost a lepší se to :) Začalo mi tu být i docela dobře. A tak nakonec odcházím, ale neutíkám což jsem rád. Díky tomu "kamarádovi" s mými úsporami sice trochu chudý, ale to už nějak zvládnu. No jdu opět s celkem pohodového života, kde mi nic moc materiálního neschází do velké nejistot, ale pokud vše půjde dobře tak bych už v říjnu mohl být konečně spokojen jak duševně tak i materiálně. Příští týden mám defacto celý volný a budu ho trávit na severu moravy, vyjel bych někam do hor, no a na příští víkend s Market plánujeme překvapení jestli to vyjde, tak bude překvapení :) Jinak kdyby se někdo obětoval tak možná budu hledat na nějakou noc azyl :D ale myslím že to nebude problém ono se dá spát i na lučině :D a přátel je dost.
Mám teď poslední dva týdny pořád skvělou náladu. A to málo jím, neboť šetřím :D Ale zrovna teď se cpu pizzou ( kupovala Lenka :D ), ale úplně jsem zapomněl že mi doprala pračka :D tak já to jdu vytáhnout a doufám, že jsem nic nezničil.
No jen jsem chtěl říct, že žiju, mám se dobře a těším se domů.... ať je to kde je to :)
Péťa

Podovolenová krize a její následky

Zdravím Tě.
Jak už nadpis jemně napovídá, po příjezdu nebylo vše, takj ak jsem psal nebo Vám říkal. Začalo to prací respektivě neprací. Smlouva, kterou jsem měl se změnila v cár bezcenného papíru a já zase začal chodit do práce, když mi zavolali, což nebylo moc často. No na dovolené jsem si celkem žil a najednou jsem měl trochu problém s penězi a nastal druhý problém. Jirka, u kterého jsem měl bydlet, mi nebral telefon, neodepisoval na zprávy a buď nebyl věčně doma nebo mi neotvíral. To, že jsem měl u něho bydlet zas není to nejhorší, ale půjčil jsem mu před dovolenou defakto zbytek svých úspor a to mě štve hodně. Pak mi napsal, že neměl kredit a že se ozve později, a že mi to vrátí, ale neozval se samozřejmě. takže práce málo, tak tak že jsem zaplatil za nájem a mám co jíst. Když jsem to všechno zhrnul, řwkl jsem si, že jsem zbytečně tady, takhle můžu žít i v čr a mnohem blíže tomu co mám rád. Práce se sice trochu zlepšila, teď dělám 5 nočních po sobě, což je fajn, ale zároveň už mám i letenku. Vracím se na přelomu července a srpna. Nejdřív budu zdá se celý měsíc v Brně a pak se uvidím podle toho kolik si odcuď odvezu.
O pár minut později....
Byl jsem si pro výplatní pásku a zjistil jsem že peníze, které jsem si nenechával vyplatit za dovolené, jsou pryč. Mě sice přišla nějaká stovka, ale to je dost málo proti tomu, co jsem měl dostat. Na ty peníze jsem se celkem spoléhal, teď to vypadá že si přivezu pár drobných. No po dovolené se mi to začlo opravdu tady sypat na hlavu a už se těším, až odcuď vypadnu.
No jsem teď dost naštvaný zítra letím do agentury zeptat se, co to má znamenat.
Tak se mějte....

Cesta tam a zase zpátky

Dovolená.... Letěl jsem v sobotu odpoledne, takže jsem měl dostatek času, zařídít si páru věci, tedy spíše sejít se s Lacem, který mi měl dát film a s Jirkou, který mi měl dát nějaké peníze. Jeden nedorazil a jeden nebyl doma, takže celkem neúspěch. Celý ten den byl vlatně celkově špatný. V noci jsem nespal ( asi jsem se tak těšil ), ráno mě bolela hlava a dostal jsem jakési kýchavé záchvaty alergie. Nic hezkého. Pak ty neuspěšné pokusy sejít se. To horší, ale teprve mělo přijít. Dorazil jsem na byt a zjistil jsem, že mám ještě dost času. Z obchodu jsem měl pizzu, tak jsem si pustil přátelé a pojídal. Když už byl čas jít, tak jsem zjistil, že letenka, kterou jsem včera studoval a dal ( podle mě, ale znáte mě ) na stůl, je nezvěstná. No nenašel jsem ji. Takže jsem ještě běžel do knihovny znova ji vytisknout a taka tak jsem stihnul poslední možný vlak. Na letišti už bylo všechno v klidu a za hoidnku jsem už seděl v letadle. A snažil se usnout. Ale to se mi nepodařilo. Jen jsem tak klimbal. Opravdu příjemný let. A aby toho nebylo málo, zjistil jsem, že jsem si mohl změnit nějaké libry za naše kačky, protože ve večerních hodinách zřejmě otevřenou směnárnu nenajdu. A opravdu na letišti byla zavřená a na tu jsem spoléhal. Přesunul jsem se na hlavní nádraží v Praze a tam jsem naštěstí měl štěstí. A byl celkem dobrý kurz, ještě jsem dostal něco přes 30 za libru. No hrůza. Pak jsem si koupil matonku, za kterou jsem dal 40 korun a uvědomil si, že jsem v té anglii zbytečně. Pak mě čekalo dvě hodiny čekaání na vlak. Usínal jsem, ale nechtěl jsem, byla tam ruzná indvidua a tak mě drželo v bdělém stavu čtení si "bylo nás pět". Po hodině m napadlo podívat se jestli tam ten vlak už náhodou nestojí, když už na tabuli má napsané nástupiště i kolej a plácl jsem se přes čelo, ale měl jsem radost. Zalezl jsem do prázdného kupé, sundal boty natahl se a chystal se usnout. Samozřejmě marně. Přišly dvě veselé paní, které jely z muzikálu a ptaly se kam a odkaď a docela jsem se spřátelili. Jedna mi nabízela svou dceru ( vícemiss čr v aerobiku či co ) a druhá práci ( průvodčí v zahraničních spojích ). Tak nějak jsem to zakecal. Ale pořád seděly vedle sebe a já byl natažený a celkem spokojený. Ale dorazily další tři slečny, které jely ze svatby, kde unášely nevěstu. Asi neúspěšně, žádnou sebou neměly. Tím me natažení samožřejmě skončilo a já musel celou cestu sedět. Usínaní se i přes veškerou mou snahu nepodařilo. Hlavně že při přednáškách jsem v sedě usínal snadně a proti své vůli. A tak nějak jsem dorazil až do Karviné, kde jsem měl strávit pár dní pak jet do hor a pak už na Morávku. Vše se víceméně vydařilo podle představ. Jen na horách jsem strávil jen jednu noc. Zajeli jsme si do bystřice nad olší, pod horu Kozubovou, kde jsem trávil svá dětská léta. Hezké vzpomínky Vám povím se mi vybavovaly. Nadešel pátek. Od slečny Katky, se kterou jsem trávil dovolenou, jsem dostal na cestu flašku slivovice a vyjel jsem. Dorazil jsem do Havířova, kde u Kaufu čekal zatím jen Jirka, tak jsme se přivítali a já čekal na ostatní. Nakonec jsme se sešli a já si připadal jako bych nikdy neodjel, vše bylo při starém a já byl zase jednou šťastný. Po klasickém čekání na ostatní a na nákupy, jsme vyjeli směr Morávka. Mé nejoblíbenější místo vůbec. No co Vám budu vyprávět, bylo parádně. Byl jsem na folklorním festivalku v Pražmě ( díky Evi za ten bramborový salát s řízkem:))) ), byl jsem pod kotařem na pivku ( óóó jaký lahodný mok je ten sváteční ležák značky Bernard ), ale hlavně vše s přáteli.... Ale největším zážitkem je pro mě malá sejšn ve vrchním pokoji, kdy jsem si zahrál na ježíška. Ty Vaše tváře lidi, když jsem v rukám držely ty maličkosti, na ty nezapomenu. V tu chvíli jsem zjistil, že mé místo, je s Váma,ať je to kdekoli. A i když mě to táhne všudemožně, tak domů nejvíc....Sobotní noc byla taky parádní, po dlouhé době se dá říct, že jsem se opravdu zrubal.... Klasicky s Honzou a klasicky se to táhlo až do východu Slunce. A všechno to rozjela Evženie, která tak rychle nalívala :P . Tome budeš mít fajn švagrovou :D. No ale všechna radost jednou končí a tak skončilo i radování, které se v neděli změnilo v bolehlav. Neproklinal jsem ani pivo, které teklo proudem, ani padlé flašky slivovice, ale asi to víno, které bylo mostem mezi těmito lahodnými moky. Pak se jelo na přehradu a pak k mé radosti na jídlo a pak už jsem se rozloučil v Karviné ( Honzo díky za odvoz a Zuzko s Market za doprovod ) s posledními s přátel. Jediné co mě mrzí je že s Lukem jsem pošvitořil jen tak na chvíli, ale to si vynahradíme. No a vlastně, že Standa s Kopretinou dorazili jen na chvílu.
Pak už jsem se potkal jen na chvíli s Lufou a v úterý o půl čtvrté odpoledne jsem se rozloučil i s Katkou a rozejl se zase směr Praha. Cestu jsem si spříjemnil Hobitem pana Tolkiena a bagetami. Letadlo mělo spoždění hodinu, pak jsem čekal 3 hodiny na bus do Boltonu a ten mě vykopl jen v Manchesteru a pak mě zase do něj naložili ( o hodinu později ), takže jsem na byt místo kousek po půlnoci, jak jsem naivně doufal, dorazil kolem šesté ráno. Přívitaly mě zamčené dveře, takže jsem musel zvonit.... A už se děsně těším domů.... Rozhodl jsem se vlastně už před Morávkou.... Vracím se začátkem září, pokud budu mít kde bydlet a je jedno jestli si nic nepřivezu. Je jasné, že to proč jsem tady jel, se nepodařilo a myslím, že už tady jen ztrácím čas....
A tímto se pro dnešek loučím, děkuji Ti čtenáři za Tvou pozornost ;)
Péťa
P.S. Omlouvm se za chyby a překlepy.... Nečtu si to totiž po sobě, protože bych to začal různě měnit a to nechci. Vaše opravy ale uvítám ;)

Probuzení

Tak jsem po delší době probudil můj blog. Moc nebylo co psát, nic tak převrátného se tu neděje. S Lenkou se vidáváme málo, teď nespí vůbec doma, tak je to takové všelijaké. Ale od začátku července se stěhuju ke kamarádovi Jirkovi a Matesovi. Znáte je z fotek níže. Jirka bydlí v domě a já budu mít poprvé v životě svůj vlastní pokoj. Já i Lenka se těšíme, i když já už tam zřejmě nebudu mít takový přístup na net jako tady. No tak to je jedna věc a ta druhá je, že přijedu na Morávku :) Mám už letenku takže mě čekejte na místě srazu. Ani nevíte jak se těším, až některé z Vás uvidím. Jnak no není moc co dodávat, v práci furt to samé jen jsem dneska zjisitl že jeden z těch čechů seděl tři roky :) No a Jirka už toho má v restauraci taky plné zuby t, tak bude asi dělat se mnou. Což bude fajn. Jirka je sice pořádně ukecaný a pokud se mi povede někdy mezi jeho vodopád slov skočit, neznamená to že by snad změnil směr. Prostě nereaguje a jede. Ale ne vždy. No a na své první bydlení v domě se fakt těším :) Navíc Mates s tím se fakt milujeme, tak pokousané ruce jsem snad ještě neměl :)

Dneska jsem si vyrazil do parku. Koupil jsem si nějaké oříšky a šel jsem krmit veverky. Bylo to úžasné. Nechápu co ti lidi vidí na tom krmit ty holuby a kachny tam, když s veverkama je mnohem větší sranda. Jak se pomalu přibližují :) Jedna přišla ke mě až na půl metru, ale z ruky mi ořech nevzala....Zatím. Já myslím, že ony si časem na mě zvyknou asi tam budu chodit co nejčastěji. Pak jsem si zažongloval, zjistil jsem, že jsem se během netrenování nic nového nenaučil a šel jsem domů. No tři fotky jedné veverky přikládám, myslím, že se mi docela povedly :)

Jinak mám za sebou celkem týden nudy a přemýšlení, co a jak a co dál. Ten rozchod mi to trochu narušil tady, takže plány jsou momentálně pasé. Teď vím, že nejpozději na Vánoce chci být doma. Ještě nevím, co to doma je, ale jisté možnosti určitě nastanou. Jde o to, abych tam měl aspoň nějaké přátelé a práci. Jirka mě tahá do Olomouce, kde žil před Anglií ( je tu přes pět let ). Nějaké lákadla jsou v Brně, v Ostravě bych asi měl skoro hned práci v Havířově jsem asi doma a Frýdek je hezký :) Takže asi tak. Pak mám nový plán, čím si vydělávat, tak vehementně přemýšlím. No každopádně beru ti tak, že teď už nemám co ztratit, takže ať začnu, kde začnu budu moct jedině získávat nebo žít furt rovně :) I když za poslední rok a půl už jsem měl klíče od tolika "domovů" , že už to snad ani nespočítám, tak ž byych rád někde aspoň půl roku vydržel. No melu už nesmysly a vařím z vody, tak se rozloučím. A jdu se asi něčeho najíst....
Hezký den přeji :)

Maruška

No a tady je moje Maruška :) Dýmečka mi fakt už chyběla :)

Pár fotek

Jezírko u nás v parku.
Labutím při focení jsem napsal absenci. Vždycky tam jsou jen zrovna tehdy ne.

Mates. Jirkův pes.
Dokud je štěně tak je hodný. Snažím se být přátelský ať pak s ním nemám problémy. Holt Staford.

Veverka na stromě.
Veverky jsou tady v parku dost nebojácné. Pro kus žvance přijdou skoro k Tobě. A jak se rády fotí :)


Strom.
Prostě strom, který zaujal mou pozornost.

Moje narozeninové dary
Sám jsem si je vybral:P

Dort
Ten jsem si sám nevybral, ale byl dobrý :)

Jirka a Mates
Tak to je náš olomoucký kámoš a Mates .

Nižší sorta, kofola, definitivní otázka a Maruška

Za těch pár dní se stalo dost nového . Začalo to středečním ránem. Laco mi donesl do práce na oběd patnáct deka pařížského salátu. Koukal jsem jako puk tak jsem si ho na svačinu schval do báglu. Pak, pořád ještě před prací, za mnou přišli nějací dva noví hodně nesympatiční týpci, že jsou s primetime, a že jim prý mám ukázat, co a jak. No došlo mi, že to jsou češi, tak jsem řekl Lacovi, ať jim vše ukáže. Někoho tak nesympatického jsem tady nepoznal. Už mi fakt chyběly ty kecy jako "pokud bude mít problém, tak pak bude hledat zuby po trávníku" nebo "jestli bude mít něco proti pošli ho za mnou, taky mám něco proti" . Takhle se spolu bavili. Oba jsou tu přes deset let, ale chovají se jako děti Elišky druhé. Nejvíc mě dostal, ten jeden, když mi řekl, že pokud mu vyjde tip na vítěze Eura 2008 tak, že sere na rodinu a jede pryč. Ptám se ho na koho vsadil a on říkal že toho má více, ale pokud vyjde někdo z outsiderů, tak je za vodou. Že si myslí, že nejlepší tým mají češi, ale kdyby to vyhrála ta austrálie, tak by se nezlobil. Myslel jsem, že jsem se přeslechl, ale i po destiminutové výměně názoru, kdy já jsem tvrdil, že země jako austrálie nemá na Euro co dělat nebo že to možná bude rakousko ( anglicky se řekne Austria pozr.) nepomohly. Prostě on má vsazeno na Austrálii a ta pokud Euro vyhraje opusští rodinu. No manželka to bude s ním aspoň do dalšího fotbalového Eura vydržet a zároveň doufat, že se za 4 roky Australie kvalifikuje. Jo nevíte, jak jsou na tom v přijetí do Eura? Země z jižní půlky naší planety by byla přijemným zpestřením. Ve zbytku směny jsem přemýšlel, že bych se s něma vsadil, ale nakonec jsem se na to vykašlal.
Po směně mě David vzal do toho shopíku, odkud mi byl koupen salát. Byl jsem v ráji. Měli tam v rohu KOFOLU poslední dvě láhve, tak jsemje hned hodil do košíku. Dále jsem si koupil kaštany v čokoládě, pistáciové deli, nějaké ty saláty, zlaté oplátky, disko, povidla atd. Byl jsem v ráji. Když jsem to dal na pult že to zaplatím, tak jsem si všiml, že nade mnou jsou tabáky do vodní dýmky značky AlFakher, tedy ty nejvlaitnější. Navíc za pět a půl libry 250 gramů takže pohodová cena. Prodával tam nějaký pákistanec, byl hodně sympatický, ale dfostal mě tím, že chtěl ode mě koupit triko. Měl jsem na sobě kofola triko. Prý mu kofola fakt chutná :) No je to dárek od Lufky, který jsem si tvrdě vydobil, takže jsem se ani neptal, kolik mi za něj nabízí. Trochu jsem se ho vyptával odkud to zboží vozí a pak jsem šel. Hned před obchodem jsem vypil tak půlitr toho výborného moku. Přijel jsem domů a bylo to i doma fajn. Něco jsme pojedli a šli si zaházet talířem do parku. Už mi to začíná jít. Bylo fakt hezky a sedli jsme si na lavičku. A pak jsme ani nevím jak začali řešit, co nám na tom druhém vadí a začli se hádat. Pak jsme šli domů, nějak jsme to přestali řešit. Ten večer dopadl hodně zle, padla blbá otázka v nepravou chvíli a já už věděl že je konec.
Na druhý den v práci normálka, nižší sorta se mi omluvila, že ta austrálie tam nehraje. Já měl blbou náladu, pořád jsem myslel na to, jak to po našem rozchodu bude vypadat a co ji říct a co ne a jak to vezme. Byl jsem rozhodnutý. Po práci jsem si jel koupit dýmku a pár věcí do shopíku, takže mám i lovečák a tatarku. Koupil jsem si i dva tabáky višeň a červený hrozen. Trochu jsme s Davidem pojezdili, stavili jsme se do velkého obchodu, kde jsem nakoupil jídlo varnou konvici atd a pro Davidovu dceru do školy. Pak mě hodil domů. Doma jsem nevěděl jak se chovat, měl jsem dobrou náladu s dýmky a tak, ale věděl jsem, že mě čekají těžké chvilky pokud to dokážu říct. Lenka to podle došlých zpráv nečekala, takže jsem se fakt netěšil. Snědl jsem jídlo, které Lenka udělala připravil jsem si dýmku, kterou jsem pokřtil na Marušku a když jsme asi v sedm byli konečně osamoceni, protože Agnes odešla do svého pokoje ( bydlíme i s tou Afričankou ) , tak jsem ji řekl, že už nedokážu pokračovat. No tady se odmlčím, průběh rozchodu byl těžší než jsem očekával, takže tohle tu popisovat veřejně popisovat nebudu. Spím teď v obýváku na karimatce, mám nafukovací :) Ale dneska si nafukuju madraci. Je to teď těžké, ale myslím, že to oba vládneme. Proti Lence nemám jediného špatného slova, pořád ji mám rád a vážím si ji a za hodně věcí jsem ji vděčný, ale nehodíme se k sobě.
No a to je tak si všechno, co se teď děje. Tenhle víkend jsem si vzal volno.
Jen abych nezapomněl ohledně českého mobilu. Byl nalezen díky Agnes, která nemohla najít svůj a našla ten můj mezi polštáři na gauči. Jo a Macboola jsem od toho dne ještě neviděl....
Tak já se loučím :)

Teplota mínus 150, výčitky vůči Makboolovi a šťastný domov

Zdravíčko. Dneska jsem vstal úplně v pohodě. Sice klasicky trochu pozdě, ale nenastaly žádné komplikace. Venku bylo chladněji, takže jsem si musel vzít mikinu. V uších mi zae jako každé ráno hráli The Frames a romantickou procházku opět doplňovali hopsající zajíci chystající se k spánku. Svině, tolik jsem jim záviděl. Kluci už na mě čekali tak jsem hned jel. V práci taky pohoda začli jsme makat o hodinu později protože náš rychlemrazící stroj nefungoval. No v sedm se s malou pomocí mechanika "konečně" rozjel a my jsme začli makat. Je to taková asi pětimetrová dlouhá já nevím roura a v ní je pás, po kterém jede to maso, co okořeníme a umeleme. No jednoho blbce napadlo, dát tam ruku a Laco s mým nápadem souhlasil. No co Vám budu povídat, mít ruku v takové teplotě patnáct vteřin, je zajimavý zážitek, nikdy by mě nenapadlo jak může být zvláštní pocit, mít ruku v takovém chladu. Ale příště ( pokud bude ) tak tam dávám levou ruku, pravá toho přece jen umí trochu více. No a o půl hodiny později jsem si všiml, že od onoho pátku nebyl Bool v práci. Má představivost zafungovala a já ho viděl jak doma sedí u stolu, ukazováčkem si cvrná do spodního rtu brmbrm, na stole má váhu dává na něja a sundává jeden kousek masa a říká si "magician peter is magician." no nezželelo by se Vám ho? No a pak jsem si vzpoměl na to, co se dělo na konci směny tehdy v pátek. Tohle mi totiž vypadlo. Na posledích 40 minut jsme cosik dělali už nevím co, u stolu jsmy byli my dva, David a ješě někdo další, nevím. Ale po desti minutách Bool zmizel. A už se neobjevil. Tak jsem říkal Davidovi, že to není fér odejít o půl hodiny dříve když všichni makají a on mi řekl, že to dělá denně. Ten den jsme ho vezli domů, a tak když jsem pár minut po druhé odpolední vylezl ze dveří on už s úsměvem stál opřený o auto. A završil to slovy "hej kde jste tak dlouho?" no to mi spadla brada. A tak jsem mu řekl, že to bylo naposled, co odešel dříve, že já si taky zajdu na záchod ve směně, ale tohle je moc. Zkoušel mi říct že to bylo jen dneska, ale řekl jsem mu, že vím že to bylo denně, a že to bylo naposled. No a od té doby se v práci neukázal. Co když si myslí, že mágové můžou vyhazovat zaměstnance?
No raději jsem na něho přestal myslet. Pak jsme dodělali vepřové a pustili se do kuřecího, udělali první várku, ale pak přišel supervisor a řekl, že do kuřecího nesmím dávat ani trochu vody. Tak jsem tam nedal v dalších dvou várkách ani trochu vody a ucpal se stroj. Ne můj kde se to mixuje, ale ten další kde to maso získavá tvar trubičky na špejli, vypadá to jak lízátko se čtyřmi přííchutěmi. No hrozné. No, takže stroj ucpaný, tak co dál ? No pustili nás domů o těch 40 minut dříve. Teda pak jsme čekali ještě na Dejva on dělal jinde ale já si zažongloval. Laco říkal, že už jsem druhý čech, kterého tu poznal a žongluje a že nechápe co na tom vidíme. Tak jsem mu ukázal, jak házet a zítra mu nesu tři míčky :))) nějak se mu to zalíbilo....
No a příjezdem domů skončil pohodový den. Další zbytečná hádka, další zbytečné otázky a další zbytečné odpovědi. Asi to spěje nikam. Napadá mě myšlenka, že nic se nemá zbytečně prodlužovat, abychom se nezačli nenávidět.
Ta ruka by mě taky neměla moc ráda kdybych ji tam nechal o něco déle, co říkáte?
Péťa

Vzpomněl jsem si :)

Neuvěřitelné, ale vzpomněl jsem si. Pokud mi někdo z Vás psal na český mobil, tak jsem zprávu nedostal, neboť a to se sám divím, ho nemůžu najít. Byl to levný mobil, ale česká simka no. Takže teď jsem k zastižení na tomhle anglickém čísle +447983383664, takže pokud by mi chtěl někdo udělat radost, ví jak :) Tak zase příště :) Jo díky za vaše notné blahopřaní, udělala mi radost :)
Péťa