Cesta tam a zase zpátky

Dovolená.... Letěl jsem v sobotu odpoledne, takže jsem měl dostatek času, zařídít si páru věci, tedy spíše sejít se s Lacem, který mi měl dát film a s Jirkou, který mi měl dát nějaké peníze. Jeden nedorazil a jeden nebyl doma, takže celkem neúspěch. Celý ten den byl vlatně celkově špatný. V noci jsem nespal ( asi jsem se tak těšil ), ráno mě bolela hlava a dostal jsem jakési kýchavé záchvaty alergie. Nic hezkého. Pak ty neuspěšné pokusy sejít se. To horší, ale teprve mělo přijít. Dorazil jsem na byt a zjistil jsem, že mám ještě dost času. Z obchodu jsem měl pizzu, tak jsem si pustil přátelé a pojídal. Když už byl čas jít, tak jsem zjistil, že letenka, kterou jsem včera studoval a dal ( podle mě, ale znáte mě ) na stůl, je nezvěstná. No nenašel jsem ji. Takže jsem ještě běžel do knihovny znova ji vytisknout a taka tak jsem stihnul poslední možný vlak. Na letišti už bylo všechno v klidu a za hoidnku jsem už seděl v letadle. A snažil se usnout. Ale to se mi nepodařilo. Jen jsem tak klimbal. Opravdu příjemný let. A aby toho nebylo málo, zjistil jsem, že jsem si mohl změnit nějaké libry za naše kačky, protože ve večerních hodinách zřejmě otevřenou směnárnu nenajdu. A opravdu na letišti byla zavřená a na tu jsem spoléhal. Přesunul jsem se na hlavní nádraží v Praze a tam jsem naštěstí měl štěstí. A byl celkem dobrý kurz, ještě jsem dostal něco přes 30 za libru. No hrůza. Pak jsem si koupil matonku, za kterou jsem dal 40 korun a uvědomil si, že jsem v té anglii zbytečně. Pak mě čekalo dvě hodiny čekaání na vlak. Usínal jsem, ale nechtěl jsem, byla tam ruzná indvidua a tak mě drželo v bdělém stavu čtení si "bylo nás pět". Po hodině m napadlo podívat se jestli tam ten vlak už náhodou nestojí, když už na tabuli má napsané nástupiště i kolej a plácl jsem se přes čelo, ale měl jsem radost. Zalezl jsem do prázdného kupé, sundal boty natahl se a chystal se usnout. Samozřejmě marně. Přišly dvě veselé paní, které jely z muzikálu a ptaly se kam a odkaď a docela jsem se spřátelili. Jedna mi nabízela svou dceru ( vícemiss čr v aerobiku či co ) a druhá práci ( průvodčí v zahraničních spojích ). Tak nějak jsem to zakecal. Ale pořád seděly vedle sebe a já byl natažený a celkem spokojený. Ale dorazily další tři slečny, které jely ze svatby, kde unášely nevěstu. Asi neúspěšně, žádnou sebou neměly. Tím me natažení samožřejmě skončilo a já musel celou cestu sedět. Usínaní se i přes veškerou mou snahu nepodařilo. Hlavně že při přednáškách jsem v sedě usínal snadně a proti své vůli. A tak nějak jsem dorazil až do Karviné, kde jsem měl strávit pár dní pak jet do hor a pak už na Morávku. Vše se víceméně vydařilo podle představ. Jen na horách jsem strávil jen jednu noc. Zajeli jsme si do bystřice nad olší, pod horu Kozubovou, kde jsem trávil svá dětská léta. Hezké vzpomínky Vám povím se mi vybavovaly. Nadešel pátek. Od slečny Katky, se kterou jsem trávil dovolenou, jsem dostal na cestu flašku slivovice a vyjel jsem. Dorazil jsem do Havířova, kde u Kaufu čekal zatím jen Jirka, tak jsme se přivítali a já čekal na ostatní. Nakonec jsme se sešli a já si připadal jako bych nikdy neodjel, vše bylo při starém a já byl zase jednou šťastný. Po klasickém čekání na ostatní a na nákupy, jsme vyjeli směr Morávka. Mé nejoblíbenější místo vůbec. No co Vám budu vyprávět, bylo parádně. Byl jsem na folklorním festivalku v Pražmě ( díky Evi za ten bramborový salát s řízkem:))) ), byl jsem pod kotařem na pivku ( óóó jaký lahodný mok je ten sváteční ležák značky Bernard ), ale hlavně vše s přáteli.... Ale největším zážitkem je pro mě malá sejšn ve vrchním pokoji, kdy jsem si zahrál na ježíška. Ty Vaše tváře lidi, když jsem v rukám držely ty maličkosti, na ty nezapomenu. V tu chvíli jsem zjistil, že mé místo, je s Váma,ať je to kdekoli. A i když mě to táhne všudemožně, tak domů nejvíc....Sobotní noc byla taky parádní, po dlouhé době se dá říct, že jsem se opravdu zrubal.... Klasicky s Honzou a klasicky se to táhlo až do východu Slunce. A všechno to rozjela Evženie, která tak rychle nalívala :P . Tome budeš mít fajn švagrovou :D. No ale všechna radost jednou končí a tak skončilo i radování, které se v neděli změnilo v bolehlav. Neproklinal jsem ani pivo, které teklo proudem, ani padlé flašky slivovice, ale asi to víno, které bylo mostem mezi těmito lahodnými moky. Pak se jelo na přehradu a pak k mé radosti na jídlo a pak už jsem se rozloučil v Karviné ( Honzo díky za odvoz a Zuzko s Market za doprovod ) s posledními s přátel. Jediné co mě mrzí je že s Lukem jsem pošvitořil jen tak na chvíli, ale to si vynahradíme. No a vlastně, že Standa s Kopretinou dorazili jen na chvílu.
Pak už jsem se potkal jen na chvíli s Lufou a v úterý o půl čtvrté odpoledne jsem se rozloučil i s Katkou a rozejl se zase směr Praha. Cestu jsem si spříjemnil Hobitem pana Tolkiena a bagetami. Letadlo mělo spoždění hodinu, pak jsem čekal 3 hodiny na bus do Boltonu a ten mě vykopl jen v Manchesteru a pak mě zase do něj naložili ( o hodinu později ), takže jsem na byt místo kousek po půlnoci, jak jsem naivně doufal, dorazil kolem šesté ráno. Přívitaly mě zamčené dveře, takže jsem musel zvonit.... A už se děsně těším domů.... Rozhodl jsem se vlastně už před Morávkou.... Vracím se začátkem září, pokud budu mít kde bydlet a je jedno jestli si nic nepřivezu. Je jasné, že to proč jsem tady jel, se nepodařilo a myslím, že už tady jen ztrácím čas....
A tímto se pro dnešek loučím, děkuji Ti čtenáři za Tvou pozornost ;)
Péťa
P.S. Omlouvm se za chyby a překlepy.... Nečtu si to totiž po sobě, protože bych to začal různě měnit a to nechci. Vaše opravy ale uvítám ;)