Probuzení

Tak jsem po delší době probudil můj blog. Moc nebylo co psát, nic tak převrátného se tu neděje. S Lenkou se vidáváme málo, teď nespí vůbec doma, tak je to takové všelijaké. Ale od začátku července se stěhuju ke kamarádovi Jirkovi a Matesovi. Znáte je z fotek níže. Jirka bydlí v domě a já budu mít poprvé v životě svůj vlastní pokoj. Já i Lenka se těšíme, i když já už tam zřejmě nebudu mít takový přístup na net jako tady. No tak to je jedna věc a ta druhá je, že přijedu na Morávku :) Mám už letenku takže mě čekejte na místě srazu. Ani nevíte jak se těším, až některé z Vás uvidím. Jnak no není moc co dodávat, v práci furt to samé jen jsem dneska zjisitl že jeden z těch čechů seděl tři roky :) No a Jirka už toho má v restauraci taky plné zuby t, tak bude asi dělat se mnou. Což bude fajn. Jirka je sice pořádně ukecaný a pokud se mi povede někdy mezi jeho vodopád slov skočit, neznamená to že by snad změnil směr. Prostě nereaguje a jede. Ale ne vždy. No a na své první bydlení v domě se fakt těším :) Navíc Mates s tím se fakt milujeme, tak pokousané ruce jsem snad ještě neměl :)

Dneska jsem si vyrazil do parku. Koupil jsem si nějaké oříšky a šel jsem krmit veverky. Bylo to úžasné. Nechápu co ti lidi vidí na tom krmit ty holuby a kachny tam, když s veverkama je mnohem větší sranda. Jak se pomalu přibližují :) Jedna přišla ke mě až na půl metru, ale z ruky mi ořech nevzala....Zatím. Já myslím, že ony si časem na mě zvyknou asi tam budu chodit co nejčastěji. Pak jsem si zažongloval, zjistil jsem, že jsem se během netrenování nic nového nenaučil a šel jsem domů. No tři fotky jedné veverky přikládám, myslím, že se mi docela povedly :)

Jinak mám za sebou celkem týden nudy a přemýšlení, co a jak a co dál. Ten rozchod mi to trochu narušil tady, takže plány jsou momentálně pasé. Teď vím, že nejpozději na Vánoce chci být doma. Ještě nevím, co to doma je, ale jisté možnosti určitě nastanou. Jde o to, abych tam měl aspoň nějaké přátelé a práci. Jirka mě tahá do Olomouce, kde žil před Anglií ( je tu přes pět let ). Nějaké lákadla jsou v Brně, v Ostravě bych asi měl skoro hned práci v Havířově jsem asi doma a Frýdek je hezký :) Takže asi tak. Pak mám nový plán, čím si vydělávat, tak vehementně přemýšlím. No každopádně beru ti tak, že teď už nemám co ztratit, takže ať začnu, kde začnu budu moct jedině získávat nebo žít furt rovně :) I když za poslední rok a půl už jsem měl klíče od tolika "domovů" , že už to snad ani nespočítám, tak ž byych rád někde aspoň půl roku vydržel. No melu už nesmysly a vařím z vody, tak se rozloučím. A jdu se asi něčeho najíst....
Hezký den přeji :)

Maruška

No a tady je moje Maruška :) Dýmečka mi fakt už chyběla :)

Pár fotek

Jezírko u nás v parku.
Labutím při focení jsem napsal absenci. Vždycky tam jsou jen zrovna tehdy ne.

Mates. Jirkův pes.
Dokud je štěně tak je hodný. Snažím se být přátelský ať pak s ním nemám problémy. Holt Staford.

Veverka na stromě.
Veverky jsou tady v parku dost nebojácné. Pro kus žvance přijdou skoro k Tobě. A jak se rády fotí :)


Strom.
Prostě strom, který zaujal mou pozornost.

Moje narozeninové dary
Sám jsem si je vybral:P

Dort
Ten jsem si sám nevybral, ale byl dobrý :)

Jirka a Mates
Tak to je náš olomoucký kámoš a Mates .

Nižší sorta, kofola, definitivní otázka a Maruška

Za těch pár dní se stalo dost nového . Začalo to středečním ránem. Laco mi donesl do práce na oběd patnáct deka pařížského salátu. Koukal jsem jako puk tak jsem si ho na svačinu schval do báglu. Pak, pořád ještě před prací, za mnou přišli nějací dva noví hodně nesympatiční týpci, že jsou s primetime, a že jim prý mám ukázat, co a jak. No došlo mi, že to jsou češi, tak jsem řekl Lacovi, ať jim vše ukáže. Někoho tak nesympatického jsem tady nepoznal. Už mi fakt chyběly ty kecy jako "pokud bude mít problém, tak pak bude hledat zuby po trávníku" nebo "jestli bude mít něco proti pošli ho za mnou, taky mám něco proti" . Takhle se spolu bavili. Oba jsou tu přes deset let, ale chovají se jako děti Elišky druhé. Nejvíc mě dostal, ten jeden, když mi řekl, že pokud mu vyjde tip na vítěze Eura 2008 tak, že sere na rodinu a jede pryč. Ptám se ho na koho vsadil a on říkal že toho má více, ale pokud vyjde někdo z outsiderů, tak je za vodou. Že si myslí, že nejlepší tým mají češi, ale kdyby to vyhrála ta austrálie, tak by se nezlobil. Myslel jsem, že jsem se přeslechl, ale i po destiminutové výměně názoru, kdy já jsem tvrdil, že země jako austrálie nemá na Euro co dělat nebo že to možná bude rakousko ( anglicky se řekne Austria pozr.) nepomohly. Prostě on má vsazeno na Austrálii a ta pokud Euro vyhraje opusští rodinu. No manželka to bude s ním aspoň do dalšího fotbalového Eura vydržet a zároveň doufat, že se za 4 roky Australie kvalifikuje. Jo nevíte, jak jsou na tom v přijetí do Eura? Země z jižní půlky naší planety by byla přijemným zpestřením. Ve zbytku směny jsem přemýšlel, že bych se s něma vsadil, ale nakonec jsem se na to vykašlal.
Po směně mě David vzal do toho shopíku, odkud mi byl koupen salát. Byl jsem v ráji. Měli tam v rohu KOFOLU poslední dvě láhve, tak jsemje hned hodil do košíku. Dále jsem si koupil kaštany v čokoládě, pistáciové deli, nějaké ty saláty, zlaté oplátky, disko, povidla atd. Byl jsem v ráji. Když jsem to dal na pult že to zaplatím, tak jsem si všiml, že nade mnou jsou tabáky do vodní dýmky značky AlFakher, tedy ty nejvlaitnější. Navíc za pět a půl libry 250 gramů takže pohodová cena. Prodával tam nějaký pákistanec, byl hodně sympatický, ale dfostal mě tím, že chtěl ode mě koupit triko. Měl jsem na sobě kofola triko. Prý mu kofola fakt chutná :) No je to dárek od Lufky, který jsem si tvrdě vydobil, takže jsem se ani neptal, kolik mi za něj nabízí. Trochu jsem se ho vyptával odkud to zboží vozí a pak jsem šel. Hned před obchodem jsem vypil tak půlitr toho výborného moku. Přijel jsem domů a bylo to i doma fajn. Něco jsme pojedli a šli si zaházet talířem do parku. Už mi to začíná jít. Bylo fakt hezky a sedli jsme si na lavičku. A pak jsme ani nevím jak začali řešit, co nám na tom druhém vadí a začli se hádat. Pak jsme šli domů, nějak jsme to přestali řešit. Ten večer dopadl hodně zle, padla blbá otázka v nepravou chvíli a já už věděl že je konec.
Na druhý den v práci normálka, nižší sorta se mi omluvila, že ta austrálie tam nehraje. Já měl blbou náladu, pořád jsem myslel na to, jak to po našem rozchodu bude vypadat a co ji říct a co ne a jak to vezme. Byl jsem rozhodnutý. Po práci jsem si jel koupit dýmku a pár věcí do shopíku, takže mám i lovečák a tatarku. Koupil jsem si i dva tabáky višeň a červený hrozen. Trochu jsme s Davidem pojezdili, stavili jsme se do velkého obchodu, kde jsem nakoupil jídlo varnou konvici atd a pro Davidovu dceru do školy. Pak mě hodil domů. Doma jsem nevěděl jak se chovat, měl jsem dobrou náladu s dýmky a tak, ale věděl jsem, že mě čekají těžké chvilky pokud to dokážu říct. Lenka to podle došlých zpráv nečekala, takže jsem se fakt netěšil. Snědl jsem jídlo, které Lenka udělala připravil jsem si dýmku, kterou jsem pokřtil na Marušku a když jsme asi v sedm byli konečně osamoceni, protože Agnes odešla do svého pokoje ( bydlíme i s tou Afričankou ) , tak jsem ji řekl, že už nedokážu pokračovat. No tady se odmlčím, průběh rozchodu byl těžší než jsem očekával, takže tohle tu popisovat veřejně popisovat nebudu. Spím teď v obýváku na karimatce, mám nafukovací :) Ale dneska si nafukuju madraci. Je to teď těžké, ale myslím, že to oba vládneme. Proti Lence nemám jediného špatného slova, pořád ji mám rád a vážím si ji a za hodně věcí jsem ji vděčný, ale nehodíme se k sobě.
No a to je tak si všechno, co se teď děje. Tenhle víkend jsem si vzal volno.
Jen abych nezapomněl ohledně českého mobilu. Byl nalezen díky Agnes, která nemohla najít svůj a našla ten můj mezi polštáři na gauči. Jo a Macboola jsem od toho dne ještě neviděl....
Tak já se loučím :)

Teplota mínus 150, výčitky vůči Makboolovi a šťastný domov

Zdravíčko. Dneska jsem vstal úplně v pohodě. Sice klasicky trochu pozdě, ale nenastaly žádné komplikace. Venku bylo chladněji, takže jsem si musel vzít mikinu. V uších mi zae jako každé ráno hráli The Frames a romantickou procházku opět doplňovali hopsající zajíci chystající se k spánku. Svině, tolik jsem jim záviděl. Kluci už na mě čekali tak jsem hned jel. V práci taky pohoda začli jsme makat o hodinu později protože náš rychlemrazící stroj nefungoval. No v sedm se s malou pomocí mechanika "konečně" rozjel a my jsme začli makat. Je to taková asi pětimetrová dlouhá já nevím roura a v ní je pás, po kterém jede to maso, co okořeníme a umeleme. No jednoho blbce napadlo, dát tam ruku a Laco s mým nápadem souhlasil. No co Vám budu povídat, mít ruku v takové teplotě patnáct vteřin, je zajimavý zážitek, nikdy by mě nenapadlo jak může být zvláštní pocit, mít ruku v takovém chladu. Ale příště ( pokud bude ) tak tam dávám levou ruku, pravá toho přece jen umí trochu více. No a o půl hodiny později jsem si všiml, že od onoho pátku nebyl Bool v práci. Má představivost zafungovala a já ho viděl jak doma sedí u stolu, ukazováčkem si cvrná do spodního rtu brmbrm, na stole má váhu dává na něja a sundává jeden kousek masa a říká si "magician peter is magician." no nezželelo by se Vám ho? No a pak jsem si vzpoměl na to, co se dělo na konci směny tehdy v pátek. Tohle mi totiž vypadlo. Na posledích 40 minut jsme cosik dělali už nevím co, u stolu jsmy byli my dva, David a ješě někdo další, nevím. Ale po desti minutách Bool zmizel. A už se neobjevil. Tak jsem říkal Davidovi, že to není fér odejít o půl hodiny dříve když všichni makají a on mi řekl, že to dělá denně. Ten den jsme ho vezli domů, a tak když jsem pár minut po druhé odpolední vylezl ze dveří on už s úsměvem stál opřený o auto. A završil to slovy "hej kde jste tak dlouho?" no to mi spadla brada. A tak jsem mu řekl, že to bylo naposled, co odešel dříve, že já si taky zajdu na záchod ve směně, ale tohle je moc. Zkoušel mi říct že to bylo jen dneska, ale řekl jsem mu, že vím že to bylo denně, a že to bylo naposled. No a od té doby se v práci neukázal. Co když si myslí, že mágové můžou vyhazovat zaměstnance?
No raději jsem na něho přestal myslet. Pak jsme dodělali vepřové a pustili se do kuřecího, udělali první várku, ale pak přišel supervisor a řekl, že do kuřecího nesmím dávat ani trochu vody. Tak jsem tam nedal v dalších dvou várkách ani trochu vody a ucpal se stroj. Ne můj kde se to mixuje, ale ten další kde to maso získavá tvar trubičky na špejli, vypadá to jak lízátko se čtyřmi přííchutěmi. No hrozné. No, takže stroj ucpaný, tak co dál ? No pustili nás domů o těch 40 minut dříve. Teda pak jsme čekali ještě na Dejva on dělal jinde ale já si zažongloval. Laco říkal, že už jsem druhý čech, kterého tu poznal a žongluje a že nechápe co na tom vidíme. Tak jsem mu ukázal, jak házet a zítra mu nesu tři míčky :))) nějak se mu to zalíbilo....
No a příjezdem domů skončil pohodový den. Další zbytečná hádka, další zbytečné otázky a další zbytečné odpovědi. Asi to spěje nikam. Napadá mě myšlenka, že nic se nemá zbytečně prodlužovat, abychom se nezačli nenávidět.
Ta ruka by mě taky neměla moc ráda kdybych ji tam nechal o něco déle, co říkáte?
Péťa

Vzpomněl jsem si :)

Neuvěřitelné, ale vzpomněl jsem si. Pokud mi někdo z Vás psal na český mobil, tak jsem zprávu nedostal, neboť a to se sám divím, ho nemůžu najít. Byl to levný mobil, ale česká simka no. Takže teď jsem k zastižení na tomhle anglickém čísle +447983383664, takže pokud by mi chtěl někdo udělat radost, ví jak :) Tak zase příště :) Jo díky za vaše notné blahopřaní, udělala mi radost :)
Péťa

Den narozenin....

Zdravím Tě člobrdo :) Jak se Ti daří ? No já si dneska uživám den narozenin :) Všichni jsou na mě na icq hodní :) Ráno nebyl hodný budík, tak jsem ho 5 krát vypnul, pak jsem sáhl po mobilu, že se omluvím, pak jsem ho zasejc odložil a vstal jsem.... No na to, že je teprve pondělí, to bylo dost kruté, Ti povím. Pak mi kluci pogratulovali v autě, nicméně zajíci přede mnou zdrhali, jako bych měl úplně normální den. V práci se mi to táhlo mám týden, kdy mixuju maso s kořením v takové velké potvoře, pak to nakládám na vozík a posílám dál, dneska bylo na řadě hovězí. Nevěřili byste ale kolik oni jí jehněčího? Když jsem viděl, to co Vám tu nebudu popisovat, tak jsem jehněčí ze svého jídelníčku vyškrtl. Nejím první druh masa :)))) za chvíli ze mě bude vegetarián. No dobře Ti co mě znají ví, že kecám :) Maso je pořád maso. Jen ty malé ovečky jíst nebudu :/ No práce se táhla a táhla a táhla. Pak jsem dorazil domů měl jsem doma jídlo k narozeninám a dorta :) jdu si pro kousek :P No mňam. Včera jsem si byl vybrat dárky, tak mám konečně věci do hor k činosti, kterou dělám nejraději :) ( vakuová pumpa to není ) :))) No mám nafukovací karimatku a turistický polštářek :) taky nějaké ty speciální ponožky, cestovní šachy a tričko od firmy, které dostalo ode mě označení "anglické rejoice", takže velmi vysoké hodnocení. Je s nápisem life is good :) a myslím, že si jich ještě pár koupím. No lidi já teď nejvíce žiju těšením se na Morávku. Čím více se těším, tím více se ale bojím, že mi to nevyjde. No jsem sice už velký chlapec, že, ale chybíte mi, no. Takže takový mám narozeninový den. Loni jsem byl na horách, na Radhošti. Sice jsem zmokl na cestě dolů, ale stálo to za to :) A pak moje největší narozeninová oslava na Lučině. Market mi tam udělala moc velkou radost :) a bylo tam tolik lidí a hráli jsme mšstečko Palermo :D A Luk tam samozřejmě usnul :) šťastné časy :) a vony se vrátí :)
No to jsem odbočil. Já teď čekám až mi někdo napíše termín a já se pokusím rezervovat letenku a volno v agentuře. Jinak mi je termín celkem jedno ,ale abych to věděl 3 týdny předem.
No nic budu se pomalu loučit teda spíše rychle. ještě jsem něco chtěl, ale no.... zapomněl jsem to :)
Péťa

Sobota :) Zdravím Tě....

Tak mám za sebou další čtyřhodinovou bezesnou noc plnou buzení. Naposledy jsem byl vzbuzený kousek po čvrté a pak až 5:40, což je trošku pozdě na to že mám denně být 5:30 na autobusáku. A zrovna mi na můj tichý mobil volal Laco. Než jsem si uvědomil která bije, už to položil. Bylo jsem totálně unavený, šel jsem do obývaku, ať neprobudím Lenku, která mi právě přála dobré ráno. Začal jsem volat Lacovi, ať mě dneska v práci omluví, ale měl tam jen hlasovku. Za chvíli mi volal. Jediné na co jsem se zmohl bylo ,,teď jsem vstal" na což mi odpověděl ,,tak co teď?" hlava byla vyplá takže jsem měl moc velkou radost, když do mě začal mluvit David. ,,Hallooo Peter, whats up?" zněl vesele. Nechápu to. Marně vzpomínám kdy jsem před šestou v sobotu zněl vesele. Možná někdy na poslední Morávce před tím než jsem šel spát. Zmohl jsem se na minulý čas ,, I overslept, sorry. " A David se mě nečekaně zeptal ,, and what now? " jdu spát napadlo mě jako první. ,, Can you take me from my house, please? " ,, Are you ready? " ,, Yes I´m" ,,Ok I´m commi ng bye!" jsem to ale kretén jsem si řekl a provedl ranní hygienu a hodil jídlo do báglu. Asi zatím nejhorší ráno, co jsem v stával tady do práce. Za deset minut už jsme se řítili do práce a za dvacet pět už jsem byl v pracovním a držel v ruce nůž. Práce byla v kontrastu s ránem. Všechno šlo v pohodě, pomohli mi i to, že jsem dělal sám, tak jsem si zase klidně mohl snít o tom, jak nasměrovat dál život. Do teď jsem byl prakticky celý život v jednosměrce neměl jsem moc šancí se rozhodovat, jako kdybych plynul s časem a nezajímalo mě kterým směrem. Myslel jsem, že jsem na první opravdové křižovatce, když se rozhodoval, jestli odjet za Lenkou nebo zůstat a pokračovat dál, ale jestli to byla křižovatka, tak měla pouze jeden směr. Kdybych neodletěl, tak možná celý život přemýšlím, jak by to dopadlo, kdybych odletěl. Teď mě sice občas napadne jaké by to bylo, kdybych zůstal, ale nelitoval jsem ani jednou. Možná na Silvestra, když jsem běhal po restauraci a myslel na to jaké by to bylo být se svými přáteli, tedy svou rodinou, na Šumbarku. Ale už přemýšlím nad návratem a jak si to zařídit. V jednom mám jasno. Domů se už nevrátím. A tak přemýšlím, jestli je lepší Havířov než Frýdek nebo zkusit Ostravu? Nebo jižní Moravu? Hodím se někam do továrny nebo obchodu něco se určitě najde. A zřejmě mi nic jiného nezbude a pokusím se něco studovat dálkově. Už mám určité rysy toho co bych chtěl dělat, takže tomu pokusím přizpůsobit studia, pokud dostanu ještě jednu možnost. Ale to jsem se trochu odtáhl od tématu. Doma zase nic moc s Lenkou nám to neklape, tak jak by mělo, ale o tom snad příště.... Měj moc hezký den :)
Tak mě napadá čte to vůbec někdo? :))))
Péťa

You haven´t magicians in India?

Makbool. To je člověk z práce. Takový malý a drzý. Všimli jste si, že čím menší člověk postavově tím více je drzý? Tedy jsou výjimky jako například Martina, Magdina sestra. Ale jsou i jasné důkazy. Ty nebudu jmenovat, oba to vědí :) Vlastně všichni to víme. No a tenhle Ind, je strašný Egoista. S Lacem tedy mým kamarádem zo Slovenska ( apropo ten jejich hokej no škoda mluvit ) ho nemáme moc v lásce. Zatímco on po dnešku ke mě vzhlíží jako k mágovi. A to byl na začátku jen pokus o hloupý vtip. Dneska jsme krájeli žebra. Vepřová žebra. Dostali jsem celé žebro a měli ho narájet po kusech od 300 do 350 gramů. J stál naproti Lacovi a Makbbolovi a my tři jsme používali jednu váhu. Když mě to začlo nudit a Bool ( je to kratší ) měl nějaké kecy, tak jsem si řekl, že se zasmějeme. Když Bool položil žebírko na váhu tak jsem ji druhým kouskem podložil. Nemohl mě vidět ruhu jsem měl za tou váhou. Ve výsledku měl to maso lehčí než těch minimálních 300 gramů. V tom případě, ho musel nakrájet na drobno každou kost zvlášť. ale když chtěl začít krájet, tak jsem mu ho vzal a položil na váhu a bylo to ok. Tak na mě hleděl pak ho tam zase položil on a já ji podepřel. A pak jsem ho tam zase položil já. Tomu jeho výrazu jsem se musel smát. Laco to pochopil po chvilce asi po druhém nebo třetím kousku a já myslel že to dojde i drzému Indovi. Nedošlo. Jeho zmatené výrazy mě bavily asi hodinu. Pak jsem to na ukázku udělal i Lacovi aby mu to došlo, ale on se začal smát Lacovi, že to dokážu i u něho. A pak zcela vážně anglicky prohlásil. "Peter is magican." Já na něho hleděl, Laco taky. Ale neodpovídal jsem nic. Tvářil se vážně a dál dělal že si hledím jen své práce a přitom si pořád hrál s jeho masem. Vždycky vážil a já mu to pak vzal a hodil na váhu sám. a pak to řekl znovu. "Ty jsi vážně mág?"
"Jo, jsem proč? Jsem ale začátečník. U Vás v Indii nemáte mágy?"
" Já nevím " prohlásil zmateně.
Pak nás poslali dělat něco jiného tedy mě a Lacovi a Boolovi zase začla váha fungovat dobře. Pak na konci jsem ho viděl jak něco říkal jinému zaměěstnanci a ukázal na mě. No snad mě zítra příště vv práci neupálí.
No příště. Každý týden v pátek se nás ptají, jestli chceme přijít v sobotu. Já poáždé jdu, ale tenhle týden jsem fakt líný, takže jsem si řekl že nepůjdu. Navíc David ( čti dejvid ) řekl, že nemůže, takže bych musel taxíkem. Taky věděl, že se mi nechce. No a pak chodil po halách supervisor Gary ( tak se říká vedoucímu směny ) a ptal se, kdo chce přijít zítra. Přišle za mnou a ptá se. ,, do you come tommorow or you are lazy?" , tak jsem mu řekl, že bych i přišel, ale nemám řidiče. Což byla chyba. David ten hodný kluk, mi totiž před ním nabídl, že mě zítra odveze, i když nejde. Spadla mi čelist a Gary si mě už píše do seznamu a odchází. A David se mi směje. Ten vůl, aby mě dostal do práce, bude zítra vstávat v pět :) takové mám tady kamarády. Na auto jsem mu půjčoval nějakou částku, tak si domítl vzít peníze za bezín. Mám osobního řídiče, héč :) Navíc profíka, v jeho rodné zemi, což jsou mimochodem Seyšelské ostrovy, jezdí s autobusem. Takže díky takovému kamarádovi, já zítra musím makat !

Anglie? Naučte se Polsky a reagovat podle intonace hlasu a mimiky

S Angličtinou mám pořád problémy. Tady kolem Manchesteru je to jako na jižní moravě, v každém městě se mluví jinačím nářečím a cizinec v tom neslyší skoro nic. Pokud si jen "povídám" s nějakým místním, tak je to v pohodě, snažím se chytnout co to dá a když to nedá tak reaguju, podle toho jak to vypadá, že bych reagovat měl. Takže se často směju a nevím proč, nebo se divím a ptám se REALLY? oh no ! nebo souhlesné mmmm a kývaní hlavou nebo nesouhlasné mmmm a vrtění hlavou a doplněním Its too bad. A ono to funguje. Většina si se mnou přijde popovídat znova :) Některým, ale i rozumím. Problém ale je, když rozumět musím. Což jsou rozkazy. Jednomu supervisorovi nerozumím vůbec. Ten mi zadá rozkaz mluví minutu pak ekne allright a rychle odchází. Pořád se divím, že tam ještě makám. Nebo jsem měl problém a ještě sem tam mám, s "technickými" slovíčky. Bring me scale. tak jsme tři šli a donesli každý jednu velkou díži. Teď vím, že scale je váha a té palstikové díži se řekne dorlaf i když nevím jak se to píše. To už nepotřebuju. Ale páčidlo je pro mě pořád long iron stick :) Ale to nejhorší jsou pro mě telefonáty. V práci, když nerozumím, tak mi je to ukázáno a pak už není problém. Ale včera jsem měl u poklady telefonát a ten stál za to. Zrovna jsem zaplatil a chystal se naházet věci do tašky, prodavačka se mě ptá, jestli chci pomoct, říkám že ne děkuji a v tom zvoní. Volají mi agentura. Volá nějaká paní.
,,Hello here Peter."
,,Hello Peter, you will work tommorow from six to two yes? " každý den mi volají, že mám přijít na druhý den. Už jsem jim třikrát říkal ať mi zavoljí, když přijít nemám. Bez úspěchu.
,,yes its allright "
,,And I have one question ( mám otázku ) . Do you already paid homeoffice? ( už jsi platil homeoffice? " to je platba přemrštěných 90 liber vlastně pořádně nevím za co. Jen se to platí pro každého zaměstnavatele zvlášť. Můj zaměstnavatel je prime time. Platil jsem to před dvěmi měsíci.
,,Yes I paid, I givu you document two months ago." ( ano platil dával jsem vám papír před dvěmi měsíci )
,, Do you speak polish? " ptá se mě. To mě dostalo.
,,Yes a little bit. " odpovídám a snažím se přepnout na mou českopolštinu
,, ok lets speak polish, když žes nám to dával ? " ( polsky psát neumím budu to psát česky, nezlobte se ) ji přepnout nedělalo problém
,, two months ago " nepřenul jsem
,, aha takže jsi to platil ? "
,, yes, platil. " už se mi to začlo dařit.
,, pro nás? " kouknu na prodavačku a na čekající zákazníky a zpanikařím
,,jo for you " co to kecám?
na druhe straně jen smích. po chvilce začne opět mluvit. ,, my tu ten papír nemáme. máš nějaký doma?"
,,měl bych mít" hurááá přepl jsem
,, jdeš zítra do práce? " teď jsem se zase začal smát já.
,, yes from six to two. " smích na druhé straně
,, okey so can you bring this paper to work? " to už jsem se vážně řezal
,, jo donesu ho "
,,okey don´t forget, nezepomeň."
,,don´t worry " odpovídám a dodávám ,, čau měj se " úplně jsem zapoměl že mluvím ze zaměstnavatelem.... ozve se mi jen smích a yes you too, bye .
Mobil dám do kapsy a koukám na vytlemenou prodavačku a nervózně postavající lidi. Sbalím si věci a odcházím. Pak si všimnou, že jsem ještě boso, tak se začnou smát všichni.
Ten dokument jsem samozřejmě zapomněl doma.....

Tak a ještě fotka

jen tak pro zasmání. Nebojte půjde to dolů :)

První opravdový příspěvek.

Popíšu Vám, ať jste v obraze, jak tady prožívám dny. Začnu včerejším večerem.
Sedím v posteli, pjídám tousty, i když bych neměl, Lenka to nemá ráda, ale není doma a drobky uklidím. Koukám na noťasu na Spaced ( Britský sitcom ) a čekám až lenka přijde z práce. Chodí okolo desáté přes týden. Je deset dokoukávám díl a pak si pouštím si Jiřího Schmitzera a jeho cd Bouda, což posslouchám i teď. Pak slyším přijíždět taxík. Zjišťuju, že jsem usnul. Pak slyším Lenku, jak leze do schodů. Pak čekám v ložnici asi ještě 45 minut, ale neúspěšně. Za to úspěšně usínám a budím se okolo půlnoci a Lenka ještě nikde. No nikde je vedle v pokoji a povídá si z naší spolubydlou Agnes. Čekal jsem sice, že mě přijde aspoň pozdravit a říct, jak byl, ale čert to vem už. O půl jedné mě budí slovy ahooooj lásko, nespínkáš?. Říkám, že jo a ona mi přeje dobrou noc. V noci se čtyřikrát budím a pokážde piju. Pak napsoledy popáté letím na záchod. V pět mi zvonil budík tak jsem vstal, provedl ranní hygienu, hodil svačinu do báglu a sluchátka do uší a vyrazil směr autobusové nádraží, kde sednu do auta kámošovi a hurá do práce. Nabídl mi sice, že pro mě bude jezdit až k domu, ale já si tu ranní procházku zamiloval. Chodím totiž přes Queens Park. Prý je nebezpečný, ale já tam ještě nikoh nepotkal. Teda až na tu faunu. Když se zadaří, tak potkám za deset minut chůze i více než deset zajíců, občas i první probuzenou veverku. díky jezírku je tam i hojně různého ptactva, takže si ránní procházky vyloženě užívám. Pak jedeme asi 20 minut do práce. Jsem moc rád, že si Dejvid koupil auto, dokud ho neměl stála mě na jeden den cesta kolem osmi liber, teď mu dávám pět na týden. V práci všeobecná nuda, jen tenhle týden jsem vyloženě liný, tak se znažím zabít nudu myšlenkami. No hlavně přemýšlím nad budoucnosti, co dělat až se vrátím. Hledám pořád sám sebe. No to je teď vedlejší. Pak ve dvě padla a jede se domů. Poslední tři dny je fakt krásně a já se rozhodl, že si dám sprchu, seberu míčky a vyrazím do parku. Chtěl jsem být sám, neměl jsem moc náladu na společnost, zjistil jsem totiž, že jsem na Lenku kvůli večera naštvaný. No jo jsem urážlivý posldní dobou. Doma mě čekalo od Lenky jídlo, ale kombinace těstovin fazolí a cibule mi moc nešla, což mi bylo líto, hlavně kvůli Lenky. Pak se ještě dozvěděla, že jdu hned pryč, tak byla nesvá. Vyměnili jsme si pár slov, ale žádná velká hádka a já šel. Před domem mě napadlo sundat si boty tak jsem vyrazil boso a šel do parku :) Zažongloval si, pak jsem si lehl do trávy, zavřel oči, vychutnával hudbu a bylo mi fakt hezky :) Vydržel jsem tak asi hodinu a pak jsem šel nakoupit a chození boso se mi fakt zalíbilo :) No a po návratu sedím opět v posteli píšu Vám a čekám opět na Lenku. Ale bere mě nějak spaní, tak se asi zase nedočkám....

Zdravím Vás.

Tak jsem se rozhodl, že si založím blog a pokusím se ho udržovat a pravidelně přispívat. Budu psát, jak se mi tu žije, co mi tu chybí, co nadbývá a tak všechno kolem. Snad sem pár lidí občas koukne, ať neplýtvám svým časem :) Těm co mě znají se představovat nemusím, ale pokud jsi náhodný průzkumník blogů, tak by bylo vhodné o sobě něco napsat. Jmenuju se Petr a v květnu započnu čtyřiadvacátý rok mého života. Žiju teď momentálně v Anglii v hrabství Lancashire a městě Boltonu. Jsem tu od předvánočních dnů minulého roku. Hlavu mám plnou blbostí a nohu číslo 9 v UK měření. Tak to by pro začátek o mě asi stačilo :)